Náš příběh
Náš společný příběh začal někdy v únoru roku 2003, kdy jsme se s Věrkou seznámili na inernetovém chatu. Avšak první rande jsme měli až někdy v srpnu. Přesné datum si ovšem pamatuje jen asi Věrka. Velice rychle jsme se sblížili a postupně spolu trávili více a více času. Někdy na podzim jsme se rozhodli bydlet společně. Jezdili jsme společně na výlety a do Bílé Třemešné za Věrčiným tátou.
Netrvalo příliš dlouho a požádal jsem Věrku o ruku. Bylo to někdy okolo Vánoc. Na jaře příštího roku, a to přesně 24. dubna 2004, jsme si řekli své ANO. Vzhledem ke zkušenostem z bývalých manželství si toto naše opravdu užíváme. Jak už to ale bývá, občas nám život nepřináší jen samé radosti, ale dost často i strasti, a to díky některým z našich dětí. Takový je ale život.
Spokojeně žijeme s našimi bobíky, kteří nám dělají radost. Neodmlouvají, nevyžadují, nekritizují ..... ale taky neposlouchají, jsou paličatí a nechtějí si po venčení umývat tlapky. Nejstarší je Kim. Měli jsme také veselého Maxe, kterého Věrka dostala pod stromeček v roce 2006. Bohužel nás stihla tragédie. Maxík měl hodně zubního kazu a kamene. Rozhodli jsme se proto, že mu ho necháme odstranit veterinářem, kterému Věrka důvěřovala. Domluvila s ním zákrok a stále se ujišťovala, že se Maxovi nic nestane, že si je doktor vědom rizika narkózy u mopsů. Bohužel nebyl. Maxík se z narkózy už neprobral. Bylo nám hrozně. Cítili jsme vinu, že jsme kvůli problémům se zuby přišli o jinak úplně zdravého pejska.
V této těžké situaci jsme se nakonec rozhodli, že zkusíme v inzerátech najít nějakého jiného pejska, který by nám pomohl překonat smutek. Měli jsme štěstí a už navečer jsme si jeli pro tříletého Charlieho z rodiny, která se dostala do problémů a nemohla se dál o pejska starat. Je to taky mopsík, ale úplně černý, takový čertík. Má bezva povahu a na Věrce visí celou svou psí duší. Je to její nohsled. S Kimem vychází dobře, pokud se mu ovšem nesnaží, bez jeho souhlasu, užrat něco z misky.
My dva a čas a k tomu dva bobíci jsme spokojeni. Máme stejné zájmy, stále se oba vrtáme v počítačích, všude máme hadice (jak říká Věrka kabelům od veškeré elektroniky), chodíme na procházky s bobíky, jezdíme na výlety a hlavně do Krkonoš za nejlepšími kamarády Járou a Pavlem. U nich trávíme už druhým rokem dovolenou na srubu. Tam je to pro nás ten největší relax, jaký si umíte představit (houbaření, toulky přírodou, lesem, výlety do Adršpachu, Ratibořic, Pece pod Sněžkou, Jánských Lázní, ZOO ve Dvoře Králové n.L., zámků v Náchodě, Novém Městě apod.).
A v posledním roce si také užíváme chvíle s naší úžasnou vnučkou Sisinkou. Je jí už 2 1 roku a je poslušná, správně upovídaná, šikovná a je s ní velká legrace. Týden od týdne sledujeme, jak se učí nové a nové věci. Ráda poslouchá i sleduje pohádky. V současné době vyhrává Sněhurka a Medvídek Pú se Sloniskem. Tyto dvě pohádky už umí i sama vyprávět. Dělá nám velikou radost.